Po mnoha pokusech a omylech jsem konecne nasel cestu, jak zpristupnit nektere z tech lepsich fotografii. Celkem jsem zatim poridil asi 1000 snimku, je to krome me posedlosti zpusobeno i tim, ze me tady v tom jeste podporuji.
Takze prvni album fotografii najdete na adrese http://paxik.album.cz/barcaple , budu aktualizovat tak jednou za tri dny. Necekejte prilis kolektivnich fotek, stejne by vam to zatim moc nereklo. Hraju si se zdejsi krajinou, experimentuju s manualnim ostrenim a cernobilou fotografii. Budu rad, kdyz mi v komentarich nebo v navstevni knize napisete, jak se vam obrazky (ne)libi... Tesim se, az se nekdy po prazdninach sejdeme, ukazeme si navzajem snimky z cest a kazdy se takto dostaneme na tucty dalsich mist...
Ja jsem se dneska konecne dostal az k mori, skoda, ze bylo uz pozde vecer a odliv k tomu... Hladina sice stoupala, ale slunce klesalo a ja nemel na kole svetlo. Tak jsem si v rychle v te ledarne zaplaval a jel jsem zase zpatky. Vsichni lide, ktere jsem nejen v Barcaplu, ale i v okolnich vesnickach a mestech potkal, jsou na nase pomery az neuveritelne vstricni a ochotni.
Dnesni den byl asi muj posledni volny den tady v Barcaple. A zrovna kdyz mi na poste prozradily, jak se dostat k zamkum a zriceninam v okoli na kole. Jojo, budu mit po praci co delat. Skupina, ktera tu je, je taky skvela. Nejenze si pamatuji moje jmeno, ale dokonce ho pouzivaji. Dostavam poradne lekce fotbalu, tady patri kopaci mic evidentne mezi prvnich pet predmetu, ktere novorozeny Anglican spatri. Zato basketbal vedou Slovane - Cesko a Polsko:)
Za dva tydny uz budu v Praze a podle mailu, ktere dostavam, asi budu mit hned co delat. Coz mam tady taky. Zitra delame venku, diky za ten repelent, dokonce i anglicke mouchy pochopily, co je na obalu napsano a stipaji me vyhradne na obliceji, kam si ten odporny sprej odmitam nastrikat...
čtvrtek, července 29, 2004
neděle, července 25, 2004
Week In Pictures
Mam za sebou treti tyden tady v Barcaple. Prace uz je beznou soucasti zivota a spoustu veci uz delam naprosto automaticky, ackoli jeste pred necelym mesicem to pro me byla naprosta novinka. Tak co vlastne budu psat? Jen se (ne)bojte, ja pro vas neco najdu...
Tenhle tyden jsme tu meli celkem samostatnou skupinu deti s vedoucimi, a jeste dve samostatne rodiny. Skupina 'Reality' si prakticky vsechno zarizovala sama a do centra se chodili akorat najist a vyspat. Ne ze by mi to vadilo, mel jsem aspon po vecerech vic casu, ale vrelost minuleho tydne, kdy za mnou deti chodily malem do pokoje (je to zakazano, kvuli Children Abuse Policy) mi docela chybela.
V pondeli dorazily z vychodu skvele zpravy a v utery dokonce balicek. Zklamane publikum, ktere me povykem 'open it, open it' donutilo zasilku otevrit v jidelne jeste behem dopoledni prestavky, evidentne nechapalo, co na USB konektoru, nabijecce baterii a preji proti moucham vidim... Pro me to byly veci, ktere jsem tady nejvic postradal (diky, rodino:)
Takze konecne muzu fotit. Az doted jsem mel totiz fotek 'plny karty' a jen s litosti jsem se koukal za kralicky, kteri jako na potvoru prisli skoro az na terasu, asi aby se me zeptaly, proc jsem si nenabil baterky. Kralicci jsou jedna z veci, ktera nam vyrazne signalizuje, jak moc jsme tady v prirode.
Minuly tyden se take docela obmenilo slozeni staff teamu. Prijel Chris a James, kteri jsou mi novi room-mates. Prijela Liza (Elisabeth je godknowswhy podezrele oblibene jmeno, mame jich tu uz asi 5), ktera coby fotbalistka a byvala basketbalistka trochu ozivila zdejsi line traveni volneho casu. A vcera, kdyz jsme byli u Matta a Richarda v byte na filmu 'Starsky and Hutch' jsme meli konecne moznost trochu poznat i Melissu a Rene. Na navstevu prijeli take Vojtek s manzelkou, byvali clenove teamu.
Muj room-mate Chris se ukazal nejen jako profesionalni cistic oken (vedeli jste, ze cisteni okna ma asi sest fazi a vase schopnost se pozna podle sucheho hadru cislo tri? :) Jako jeden z mala je ochoten travit se mnou cas vysvetlovanim zaludnosti anglickeho jazyka, slangu, gramatickych chytacku a podobne. A je pri tom docela legrace. Psal jsem uz, jak si tady jako nejaky zvedavy stoural za schovivave zvedavosti okoli pisu kazde slovicko, na ktere narazim? Tak uz jich mam asi tri stovky. Samozrejme pasivne...
Krome toho, ze jsem si asi po roce poradne zahral street-basketball, dostal jsem se po trech tydnech konecne i na kolo. Bike store je pro nas otevren prakticky bez omezeni, bohuzel, pres veskerou bezpecnostni peci, ktera se jinak vynaklada na vsechno kolem, se tu neda sehnat svetlo na kolo... Coz je vecicka, ktera by se mi pri foceni zapadu slunce docela hodila. V patek jsem jel fotit poprve. Vzal jsem to smerem nahoru a trosku jsem precenil sve moznosti, se slunickem jsem se na kopci minul o par desitek minut. Patecni fotky tedy ohromi spise svou kvantitou - chtel jsem zaplatit kazdou kapku potu, kterou me ten vystup stal. Dolu jsem jel ve tme, ale nastesti jsem nemel moc na vyber, kam odbocit :)
Vcera jsem se vydal na dlouho pripravovany vylet smerem k mori. Vybavu jsem mel na celodenni vylet, pripravenou uz dopredu... Bohu(zel/dik) jsem se vzbudil az v pul dvanacte. Vyrazil jsem kratce po jedne hodine, ale aspon me Hanka doprovodila do Kucubright (nejsem si jist spellingem), coz je nejblizsi mestecko. Kazdou chvili jsem se musel ujistovat, ze opravdu jedu na spravne strane, coz je tady leva. Ale jak je to s prednostmi? Nevim... Daval jsem prednost radsi vsude, pokud jsem si vzslovene nebyl jist svym right of way. A nebo jsem zastavil a predstiral, ze fotim... Kdyz jsem dojel do mesta poridil par fotek (nepovedenych), vydal jsem se smerem k mori. To se predemnou otevrelo pomerne necekane uz asi po dvou minutach, ale byl to jen zaliv, kde se nedalo koupat, vsude byly naplaveniny a mraky spise nez slunce slibovaly poradnou sprchu. Ted me zpetne napada, ze me mohly potkat tri veci - mohlo zacit prset OR jsem mohl zabloudit OR se mi mohly vybit baterky. Ale misto toho zacalo prset AND zabloudil jsem AND se vybily baterky. To me zmohlo a tak jsem se vydal po skutecne venkovske ceste zpatky naprosto nehoraznym lijakem. Spravila to az horka bramborova polevka v krasne restauracce s cenami vysoko nad cesky standart. Aspon jsem se vratil driv do Barcaple a mohl proflakat zbytek vecera u Matta a Richarda...
Dneska prijela Ilona, dalsi Brianuv prispevek do Barcaploveho dobrovolnickeho fondu :) Uz jsme tri, kdo rozumime nasi tajne reci, ostatni uz z toho zacinaji byt nervozni a uci se alespon zaklady naseho snadneho jazyka. Ilona ma stesti, ze uz tu ma Hanku a me, snad ji budeme neco platni. Dneska jsme s Ilonou jeli fotit zapad slunce, ktery mi tentokrat konecne neunikl. Pokusim se fotky co nejdriv nekde publikovat, uz mi tu pretekaji z disku na disk... Kdybyste mel nekdo nejaky napad, napiste nebo pridejte komentar, diky!
Zitra me ceka Housekeeping cely den, po prijemnem weekendu off to bude zase napor, ale ja to musim zvladnout. Nestiham tisic a jednu vec, uz si delam seznam, co musim doma dohnat. TV mam dost na zbytek roku, a to se jeste docela snazim to omezit, jak jen to jde. Asi je to vyrazna soucast zdejsi kultury (vida, to je hezka vymluva:) Precetl jsem posledni kapitolu Capkovych Anglickych listu, spoustu veci dokazalo nejakych tech sedmdesat let zmenit, ale mnohe z toho zustava. Anglie ma zkratka sve tradice, ktere jsou hluboce zakorenene a delaji tenhle ostrov tim, cim je. To by vydalo na samotnou knizku. Moje pozorovani si takove ambice neklade, jen bych o tom rad nekdy trochu poradne popremyslel. Rozdil je totiz velmi patrny, ale neni snadne vystopovat, odkud prameni a v cem spociva. V lidech? V kulture? V prostredi? V humoru? V jidle? Jen pockej, ja te najdu, Spirit of Barcaple! :)
Moje kresleni pokracuje bidne, ale nejake pokroky v perspektive poznat jsou. Domy uz nepadaji, jen maji letajici strechy a misto zdi rozsypane mraveniste... Rich mi ukazoval nektere ze svych maleb - genialne jednoduche. Pozadi tvori obloha zapadajiciho slunce, je to vlastne prechod mezi tmave oranzovou nahore a svetle zlutou dole. Krajina je vlastne jednolita cernocerna silueta, do detailu provedena. Namet je vzdy podobny - zricenina hradu nebo podobna stavba. Moc krasne, originalni a podle slov autora nezabere vic jak dve hodiny. Jenze za temito dvema hodinami je nekolik let praxe, dodavam za skromneho autora ja.
Cekaji me posledni dva tydny. Ten posledni bude v Barcaple tabor. Tema jsme jeste definitivne nestanovili, ale vybirame mezi Olympic Games a Finding Nemo. Kazdopadne se mame nac tesit, z naseho brainstorming vzeslo krome nekolika blaznivych napadu i nekoli zivotaschopnych myslenek, ktere by mohly promenit tohle misto v... no nechme se prekvapit, zda se ocitneme v koloseu nebo v zaludku velryby:)
Dekuju taky vsem vam, kdo jste si nasli cas a poslali smsku nebo mail, moc me to vzdycky potesi :-D
Mejte se fine!
Tenhle tyden jsme tu meli celkem samostatnou skupinu deti s vedoucimi, a jeste dve samostatne rodiny. Skupina 'Reality' si prakticky vsechno zarizovala sama a do centra se chodili akorat najist a vyspat. Ne ze by mi to vadilo, mel jsem aspon po vecerech vic casu, ale vrelost minuleho tydne, kdy za mnou deti chodily malem do pokoje (je to zakazano, kvuli Children Abuse Policy) mi docela chybela.
V pondeli dorazily z vychodu skvele zpravy a v utery dokonce balicek. Zklamane publikum, ktere me povykem 'open it, open it' donutilo zasilku otevrit v jidelne jeste behem dopoledni prestavky, evidentne nechapalo, co na USB konektoru, nabijecce baterii a preji proti moucham vidim... Pro me to byly veci, ktere jsem tady nejvic postradal (diky, rodino:)
Takze konecne muzu fotit. Az doted jsem mel totiz fotek 'plny karty' a jen s litosti jsem se koukal za kralicky, kteri jako na potvoru prisli skoro az na terasu, asi aby se me zeptaly, proc jsem si nenabil baterky. Kralicci jsou jedna z veci, ktera nam vyrazne signalizuje, jak moc jsme tady v prirode.
Minuly tyden se take docela obmenilo slozeni staff teamu. Prijel Chris a James, kteri jsou mi novi room-mates. Prijela Liza (Elisabeth je godknowswhy podezrele oblibene jmeno, mame jich tu uz asi 5), ktera coby fotbalistka a byvala basketbalistka trochu ozivila zdejsi line traveni volneho casu. A vcera, kdyz jsme byli u Matta a Richarda v byte na filmu 'Starsky and Hutch' jsme meli konecne moznost trochu poznat i Melissu a Rene. Na navstevu prijeli take Vojtek s manzelkou, byvali clenove teamu.
Muj room-mate Chris se ukazal nejen jako profesionalni cistic oken (vedeli jste, ze cisteni okna ma asi sest fazi a vase schopnost se pozna podle sucheho hadru cislo tri? :) Jako jeden z mala je ochoten travit se mnou cas vysvetlovanim zaludnosti anglickeho jazyka, slangu, gramatickych chytacku a podobne. A je pri tom docela legrace. Psal jsem uz, jak si tady jako nejaky zvedavy stoural za schovivave zvedavosti okoli pisu kazde slovicko, na ktere narazim? Tak uz jich mam asi tri stovky. Samozrejme pasivne...
Krome toho, ze jsem si asi po roce poradne zahral street-basketball, dostal jsem se po trech tydnech konecne i na kolo. Bike store je pro nas otevren prakticky bez omezeni, bohuzel, pres veskerou bezpecnostni peci, ktera se jinak vynaklada na vsechno kolem, se tu neda sehnat svetlo na kolo... Coz je vecicka, ktera by se mi pri foceni zapadu slunce docela hodila. V patek jsem jel fotit poprve. Vzal jsem to smerem nahoru a trosku jsem precenil sve moznosti, se slunickem jsem se na kopci minul o par desitek minut. Patecni fotky tedy ohromi spise svou kvantitou - chtel jsem zaplatit kazdou kapku potu, kterou me ten vystup stal. Dolu jsem jel ve tme, ale nastesti jsem nemel moc na vyber, kam odbocit :)
Vcera jsem se vydal na dlouho pripravovany vylet smerem k mori. Vybavu jsem mel na celodenni vylet, pripravenou uz dopredu... Bohu(zel/dik) jsem se vzbudil az v pul dvanacte. Vyrazil jsem kratce po jedne hodine, ale aspon me Hanka doprovodila do Kucubright (nejsem si jist spellingem), coz je nejblizsi mestecko. Kazdou chvili jsem se musel ujistovat, ze opravdu jedu na spravne strane, coz je tady leva. Ale jak je to s prednostmi? Nevim... Daval jsem prednost radsi vsude, pokud jsem si vzslovene nebyl jist svym right of way. A nebo jsem zastavil a predstiral, ze fotim... Kdyz jsem dojel do mesta poridil par fotek (nepovedenych), vydal jsem se smerem k mori. To se predemnou otevrelo pomerne necekane uz asi po dvou minutach, ale byl to jen zaliv, kde se nedalo koupat, vsude byly naplaveniny a mraky spise nez slunce slibovaly poradnou sprchu. Ted me zpetne napada, ze me mohly potkat tri veci - mohlo zacit prset OR jsem mohl zabloudit OR se mi mohly vybit baterky. Ale misto toho zacalo prset AND zabloudil jsem AND se vybily baterky. To me zmohlo a tak jsem se vydal po skutecne venkovske ceste zpatky naprosto nehoraznym lijakem. Spravila to az horka bramborova polevka v krasne restauracce s cenami vysoko nad cesky standart. Aspon jsem se vratil driv do Barcaple a mohl proflakat zbytek vecera u Matta a Richarda...
Dneska prijela Ilona, dalsi Brianuv prispevek do Barcaploveho dobrovolnickeho fondu :) Uz jsme tri, kdo rozumime nasi tajne reci, ostatni uz z toho zacinaji byt nervozni a uci se alespon zaklady naseho snadneho jazyka. Ilona ma stesti, ze uz tu ma Hanku a me, snad ji budeme neco platni. Dneska jsme s Ilonou jeli fotit zapad slunce, ktery mi tentokrat konecne neunikl. Pokusim se fotky co nejdriv nekde publikovat, uz mi tu pretekaji z disku na disk... Kdybyste mel nekdo nejaky napad, napiste nebo pridejte komentar, diky!
Zitra me ceka Housekeeping cely den, po prijemnem weekendu off to bude zase napor, ale ja to musim zvladnout. Nestiham tisic a jednu vec, uz si delam seznam, co musim doma dohnat. TV mam dost na zbytek roku, a to se jeste docela snazim to omezit, jak jen to jde. Asi je to vyrazna soucast zdejsi kultury (vida, to je hezka vymluva:) Precetl jsem posledni kapitolu Capkovych Anglickych listu, spoustu veci dokazalo nejakych tech sedmdesat let zmenit, ale mnohe z toho zustava. Anglie ma zkratka sve tradice, ktere jsou hluboce zakorenene a delaji tenhle ostrov tim, cim je. To by vydalo na samotnou knizku. Moje pozorovani si takove ambice neklade, jen bych o tom rad nekdy trochu poradne popremyslel. Rozdil je totiz velmi patrny, ale neni snadne vystopovat, odkud prameni a v cem spociva. V lidech? V kulture? V prostredi? V humoru? V jidle? Jen pockej, ja te najdu, Spirit of Barcaple! :)
Moje kresleni pokracuje bidne, ale nejake pokroky v perspektive poznat jsou. Domy uz nepadaji, jen maji letajici strechy a misto zdi rozsypane mraveniste... Rich mi ukazoval nektere ze svych maleb - genialne jednoduche. Pozadi tvori obloha zapadajiciho slunce, je to vlastne prechod mezi tmave oranzovou nahore a svetle zlutou dole. Krajina je vlastne jednolita cernocerna silueta, do detailu provedena. Namet je vzdy podobny - zricenina hradu nebo podobna stavba. Moc krasne, originalni a podle slov autora nezabere vic jak dve hodiny. Jenze za temito dvema hodinami je nekolik let praxe, dodavam za skromneho autora ja.
Cekaji me posledni dva tydny. Ten posledni bude v Barcaple tabor. Tema jsme jeste definitivne nestanovili, ale vybirame mezi Olympic Games a Finding Nemo. Kazdopadne se mame nac tesit, z naseho brainstorming vzeslo krome nekolika blaznivych napadu i nekoli zivotaschopnych myslenek, ktere by mohly promenit tohle misto v... no nechme se prekvapit, zda se ocitneme v koloseu nebo v zaludku velryby:)
Dekuju taky vsem vam, kdo jste si nasli cas a poslali smsku nebo mail, moc me to vzdycky potesi :-D
Mejte se fine!
neděle, července 18, 2004
Family Care Week
Cim byl vlastne tenhle tyden tak odlisny od toho predchoziho (a jak jsem slysel od nekterych z teamu, tak i od jinych akci v Barcaple)? Prostredi bylo o hodne prijemnejsi, tak mi to alespon prislo. Hodne starosti na sebe vzaly maminky, ackoli z jejich pohledu jsme jim zase ulehcovali praci my. Nemusely se detem starat o jidlo, zabavu, program, nove povleceni... A instruktori zase nemuseli dohlizet tolik na dodrzovani lights off etc.
V pondeli jsem mel Maintanence a Kitchen 3. Je to jedna z obtiznejsich kombinaci, s prestavkama se pracuje od 9:00AM do 19:30PM. Po K3-shift jsem si sel s Elisabeth a Danielem zahazet na chvili frisbee, tady je to docela popularni(YES! :) A Lyndsy (ten den inpector in duty) dostala napd, deti, zahrajeme si na Enoy The Instructors... Samozrejme, ze jsme po chvili o disk prisli, zmocnila se ho tlupa deti ve veku od 5 do 15 a jejich rodicu...a najednou nevedeli, co s nim. Tak si jen tak hazeli , ale brzy jsme museli rict, ze se nesmi s diskem chodit, ze se o nej nesmi rvat. Pak jsme museli vyresit, kdo bude komu prihravat, deti se rozhodne nehodlali smirit s verzi kazdy kazdemu. A kdyz uz tu byly dva teamy... Skutecne, nejak takhle evolucne se asi vyvinula hra Frisbee Ultimate. Samozrejme, ze pravidla jsme maximalne zjednodusili, aby si zahrali jak sestileti, tak sedesatileti. Presto to byla jedna z nejzabavnejsich her, jakych jsem se kdy ucastnil. Asi mi taky delalo dobre, ze jsem mel prilezitost nejak se ukazat, vzdyt me znate... Co jsem se behem tehle hry naucil? Kazit hru. Prihravat tak, aby to mohl chytit obrance z druheho druzstva. Nahravat tem, kteri si sice nenabehli do nejlepsi pozice a kteri pravdepodobne talir ani nechyti, ale kteri jeste nemeli moznost si zahrat. Nenahravat ambicioznimu ctrnactiletemu klukovi, ale sedmilete holcicce, ktera se zacina nudit. Skocit po taliri a schvalne minout, i kdyz jsem ho mohl chytit a dat bod. Naprahnout se s talirem a uklouznout. Smat se sam sobe a delat pri tom jine smesne veci (je pravda, ze tohle delam porad :) Nikdo mi nerikal, ze to mam udelat nebo proc. Stacilo chvili pozorovat, jak hraji hru ostatni instruktori. Pak jsem si o tom povidal s jednim z externich lektoru (Robin, asi tak 55) a ten mi potvrdil, ze to je velmi dulezita lekce. Doufam, ze to hned tak nezapomenu.
Frisbee Football - tak vsichni guests tehle hre rikali. Ve stredu jsem ji vedl uz jenom s jednim instruktorem a v patek vecer uplne sam. To bylo hodne tezke, deti bylo vic jak 20, maminky balily na zitrejsi odjezd a ja jsem byl pod natlakem deti, ktere na me byly cely tyden strasne mile, nosily mi cukrovi a kolac, chodili za mnou na snidani do mistnosti pro staff, ucily me hrat na anglickou schovavanou (nepochopil jsem to ani, kdyz Rebbeca zpomalila a kazde slovo rekla dvakrat), ktere si pamatovaly nase jmena a dokonce i to, ze jsem nekde ze stredni Evropy... tak tomuhle tlaku jsem nemohl odolat ani po dvou smenach, tak jsme zase zorganizovali Frisbee Football (kdy se mi zase postesti, aby me nekdo premlouval, ze jo? :) Tentokrat to pro me bylo docela vycerpavajici, ale pry to stalo za to. Vecer nam obcas prisly maminky osobne podekovat (Sylvii dokonce slozila jedna z nich pisnicku o Barcaple), to bylo dalsi uzasne povzbuzeni. Single maminky to rozhodne nemaji lehke, jejich osudy jsou casto velmi smutne, a to, jak se s tim vyrovnavaji, je obdivuhodne. Ze jely s detmi na outdoorovou akci a casto se i samy ucastnily sportu, je jeste obdivuhodnejsi. Doufam, ze to chapou nebo casem pochopi i ty deti... Ja jsem jako malej kluk nikdy nechapal, a to mam uplne uzasnou maminku (ktera doufam cte tenhle blog :)
V utery jsem by s Rossem (vedouci Maintanence, JAR) sekat travu a podobny plevel u jezera, kde porada Barcaple neco jako kajakovy vycvik. Prace to byla umorna, a slunce ani mouchy nam ji moc neulehcovaly. Ale alespon jsem se naucil spoustu novych slovicek. Napr. Bzzzz zzz bzz bzuiii bzzz bzz (to znamena 'Holky, podte vsechny sem, tady je nejakej zpocenej kluk, co na svym mastnym obliceji nema napatlanej krem proti hmyzu, pojdte se pridat, je nas tu sotva ctyricet') Petkrat kolem nas proletela dvojice nazvukovych stihacek, asi pouzivaji jezero jako orientacni bod. Neni nad bezpecnost v ramci EU. V pul druhe jsme skoncili praci, ale na odvoz jsme cekali jeste dve hodiny, v centru se vyskytli nejake komplikace a Dave pro nas nemohl zajet v domluveny cas. Alespon ze se zvedl vitr a mouchy me prestaly pouzivat jako pristavaci drahu. Zrejme i mouchy dodrzuji v EU nejake bezpecnostni normy :)
Svuj volny den jsem dneska nestravil prilis ucelne, zato vcera jsem odpoledne velmi uzitecne prospal a vecer jsme videli v kine Spidermana 2. Pochopil jsem diky tomuto filmu nektere dulezite veci - treba to, ze kino je ve Skotsku opravdu drahe...
Mejte se vsichni moc krasne, priste se doufam prihlasim i s nejakyma fotkama :D
V pondeli jsem mel Maintanence a Kitchen 3. Je to jedna z obtiznejsich kombinaci, s prestavkama se pracuje od 9:00AM do 19:30PM. Po K3-shift jsem si sel s Elisabeth a Danielem zahazet na chvili frisbee, tady je to docela popularni(YES! :) A Lyndsy (ten den inpector in duty) dostala napd, deti, zahrajeme si na Enoy The Instructors... Samozrejme, ze jsme po chvili o disk prisli, zmocnila se ho tlupa deti ve veku od 5 do 15 a jejich rodicu...a najednou nevedeli, co s nim. Tak si jen tak hazeli , ale brzy jsme museli rict, ze se nesmi s diskem chodit, ze se o nej nesmi rvat. Pak jsme museli vyresit, kdo bude komu prihravat, deti se rozhodne nehodlali smirit s verzi kazdy kazdemu. A kdyz uz tu byly dva teamy... Skutecne, nejak takhle evolucne se asi vyvinula hra Frisbee Ultimate. Samozrejme, ze pravidla jsme maximalne zjednodusili, aby si zahrali jak sestileti, tak sedesatileti. Presto to byla jedna z nejzabavnejsich her, jakych jsem se kdy ucastnil. Asi mi taky delalo dobre, ze jsem mel prilezitost nejak se ukazat, vzdyt me znate... Co jsem se behem tehle hry naucil? Kazit hru. Prihravat tak, aby to mohl chytit obrance z druheho druzstva. Nahravat tem, kteri si sice nenabehli do nejlepsi pozice a kteri pravdepodobne talir ani nechyti, ale kteri jeste nemeli moznost si zahrat. Nenahravat ambicioznimu ctrnactiletemu klukovi, ale sedmilete holcicce, ktera se zacina nudit. Skocit po taliri a schvalne minout, i kdyz jsem ho mohl chytit a dat bod. Naprahnout se s talirem a uklouznout. Smat se sam sobe a delat pri tom jine smesne veci (je pravda, ze tohle delam porad :) Nikdo mi nerikal, ze to mam udelat nebo proc. Stacilo chvili pozorovat, jak hraji hru ostatni instruktori. Pak jsem si o tom povidal s jednim z externich lektoru (Robin, asi tak 55) a ten mi potvrdil, ze to je velmi dulezita lekce. Doufam, ze to hned tak nezapomenu.
Frisbee Football - tak vsichni guests tehle hre rikali. Ve stredu jsem ji vedl uz jenom s jednim instruktorem a v patek vecer uplne sam. To bylo hodne tezke, deti bylo vic jak 20, maminky balily na zitrejsi odjezd a ja jsem byl pod natlakem deti, ktere na me byly cely tyden strasne mile, nosily mi cukrovi a kolac, chodili za mnou na snidani do mistnosti pro staff, ucily me hrat na anglickou schovavanou (nepochopil jsem to ani, kdyz Rebbeca zpomalila a kazde slovo rekla dvakrat), ktere si pamatovaly nase jmena a dokonce i to, ze jsem nekde ze stredni Evropy... tak tomuhle tlaku jsem nemohl odolat ani po dvou smenach, tak jsme zase zorganizovali Frisbee Football (kdy se mi zase postesti, aby me nekdo premlouval, ze jo? :) Tentokrat to pro me bylo docela vycerpavajici, ale pry to stalo za to. Vecer nam obcas prisly maminky osobne podekovat (Sylvii dokonce slozila jedna z nich pisnicku o Barcaple), to bylo dalsi uzasne povzbuzeni. Single maminky to rozhodne nemaji lehke, jejich osudy jsou casto velmi smutne, a to, jak se s tim vyrovnavaji, je obdivuhodne. Ze jely s detmi na outdoorovou akci a casto se i samy ucastnily sportu, je jeste obdivuhodnejsi. Doufam, ze to chapou nebo casem pochopi i ty deti... Ja jsem jako malej kluk nikdy nechapal, a to mam uplne uzasnou maminku (ktera doufam cte tenhle blog :)
V utery jsem by s Rossem (vedouci Maintanence, JAR) sekat travu a podobny plevel u jezera, kde porada Barcaple neco jako kajakovy vycvik. Prace to byla umorna, a slunce ani mouchy nam ji moc neulehcovaly. Ale alespon jsem se naucil spoustu novych slovicek. Napr. Bzzzz zzz bzz bzuiii bzzz bzz (to znamena 'Holky, podte vsechny sem, tady je nejakej zpocenej kluk, co na svym mastnym obliceji nema napatlanej krem proti hmyzu, pojdte se pridat, je nas tu sotva ctyricet') Petkrat kolem nas proletela dvojice nazvukovych stihacek, asi pouzivaji jezero jako orientacni bod. Neni nad bezpecnost v ramci EU. V pul druhe jsme skoncili praci, ale na odvoz jsme cekali jeste dve hodiny, v centru se vyskytli nejake komplikace a Dave pro nas nemohl zajet v domluveny cas. Alespon ze se zvedl vitr a mouchy me prestaly pouzivat jako pristavaci drahu. Zrejme i mouchy dodrzuji v EU nejake bezpecnostni normy :)
Svuj volny den jsem dneska nestravil prilis ucelne, zato vcera jsem odpoledne velmi uzitecne prospal a vecer jsme videli v kine Spidermana 2. Pochopil jsem diky tomuto filmu nektere dulezite veci - treba to, ze kino je ve Skotsku opravdu drahe...
Mejte se vsichni moc krasne, priste se doufam prihlasim i s nejakyma fotkama :D
neděle, července 11, 2004
My Weekend Off
Cely tyden jsem si rikal, co vsechno musim zvladnout behem volneho weekendu. A ted mam uz jen posledni hodinku, abych alespon neco z toho jeste stihl...
Ve ctvrtek vecer jsme se rozloucili s detmi, ti mali previti mi malem znicili flower-sticky. Ale na taborak jsem s nima nesel, Hanka rikala, ze staff se techle veci moc neucastni. Patek byl velmi narocny den. Odjizdely obe skupiny deti a my museli dat do poradku vsechny pokoje. Teprve pri uklizeni loznic pro hosty jsem si konecne uvedomil, jak je centrum vlastne velike. Jedna se o starsi stavbu, ma podobu klasickeho (mozna trosicku nizsiho) venkovskeho sidla stredni tridy, s typickymi vezickami, prucelimi, kominy a velkymi halami... Nicmene kompletni prestavba promenila cast budovy v pomerne luxusni ubytovaci zarizeni (asi tak 3*** hotel) A tomu standartu musela odpovidat i prace odvedena housing teamem. Cely den bylo co delat, vsechno pokryla tenka vrstva cistoty (ta se tu prodava ve sprejich :) Trojita kontrola odhalila i nejmensi nedostatky, jako prach na lustru nebo papirek pod supletem. A hlavne quickly, netusil jsem, ze za pul hodiny dokazu s Jessicou uklidit 4 pokoje, ale muselo to jit, abychon to stihli do tea-time. Skutecne, cas 10:30AM je posvatny, i kdyz byla potopa ve sklepe a vsichni zastavovali vodu, i kdyz se pece cukrovi v troube a behem cajova ctvrthodinky by melo byt tak akorat hotove, na teatime se proste musi!
Ted si zrovna nemuzu vybavit,co se delo v patek vecer, pravdepodobne jsme se koukali na nejake filmy a povidali si, coz je nase oblibena staff zabava. Treba Naked Gun(Blazniva strela) je v originale opravdu zazitek :D
Vcera jsem si krasne pospal, vstaval jsem in fact az na obed. Protoze tu jeste nebyly zadne skupiny deti, bylo vsechno takove klidne a vetsina z nas mela volno. Daniel me vytahl zase na skaly, jeli jsme tam, co minule. Farmar, na jeho pozemcich splhame, si s nama pratelsky popovidal. Jesteze tak, byl to skutecne chlap jak hora, jen vzit do kazde ruky kravu... Lezeni se mi tentokrat libilo jeste vic, nez minule, uz jsem znal nektere pojmy, vedel jsem, jak se tie in a navic mi Daniel pulcil specialni climbing boots, takze jsem si v porovnani s botaskovym lezenim pripadal jako Spiderman (akorat misto te pavuciny tu bylo jen to jistici lano, ktere jsem tentokrat vyuzil docela netradicnim padem z naprosto jisteho uchytu). Naopak jsem zvladl jeden severe difficult previs, doted nevim, jak se mi to povedlo. Pocasi nebylo tak pekne, jako posledne, ale vyhled byl presto uzasny.
Kdyz jsme se vratili, v Barcaple uz byla ubytovavana nova skupina. Tentokrat je to netradicne skupina single maminek s detmi mezi 5 - 15 lety. Je to uplne nova a uzasna zkusenost, na jedne strane rozjivene deti, ktere se navzajem vubec neznaji, na druhe strane pratelske pani stredniho veku. A cela tahle skupina dneska hrala frisbee football. Zacalo to docela nevine, ja, Elisabet a Daniel jsme si hazeli diskem a par deti nam ho zkouselo vzit. Postupne tuto snahu Chris (instruktorka) korigovala nakonec jsme skoncili ve dvou tymech... Jeste nikdy jsem nevidel hrace si hru tak vychutnavat. Obdivoval jsem jak sestilete deti, ktere zalehavaly disk, tak maminky, ktere v suknich skakaly za talirem rybicky. Deti se v tom vazne vyzivaly a ke konci to obcas vypadalo jako skutecna hra. Par z meho tymu si dokonce pamatuje, kde je Ceska republika, kluci mi rikaji Nedved :) Musim nekam zahrabat kopacak, abych o tak prestizni prezdivku neprisel...
Jinak jsem dnesek stravil pomerne spolecensky. Matt a Perry me naucili par anglickych vtipu (nejlepsi je ten o pandovi :) , rozloucil jsem se s Jess a Sophie, pro ktere si prijeli rodice, a seznamil se letmo s rodici Cheri-Ann, kteri ji prileteli navstivit az z South Africa. Hanka me chvili zkousela naucit perspektivu pri kresleni (zkousim nakreslit Barcaple centrum, je to sice k poznani, ale zacinam mit dopal na ty vezicky a treti rozmer vubec :) Konecne jsem se na internetu sesel s rodinou, i kdyz jenom na atlas chatu. Chci vam vsem podekovat, ze na me myslite! Je to pro me skutecne dulezite, diky :)
Zbytek planu se presouva na muj dalsi volny weekend, coz bude az za dva tydny.
Mejte se krasne!
Ve ctvrtek vecer jsme se rozloucili s detmi, ti mali previti mi malem znicili flower-sticky. Ale na taborak jsem s nima nesel, Hanka rikala, ze staff se techle veci moc neucastni. Patek byl velmi narocny den. Odjizdely obe skupiny deti a my museli dat do poradku vsechny pokoje. Teprve pri uklizeni loznic pro hosty jsem si konecne uvedomil, jak je centrum vlastne velike. Jedna se o starsi stavbu, ma podobu klasickeho (mozna trosicku nizsiho) venkovskeho sidla stredni tridy, s typickymi vezickami, prucelimi, kominy a velkymi halami... Nicmene kompletni prestavba promenila cast budovy v pomerne luxusni ubytovaci zarizeni (asi tak 3*** hotel) A tomu standartu musela odpovidat i prace odvedena housing teamem. Cely den bylo co delat, vsechno pokryla tenka vrstva cistoty (ta se tu prodava ve sprejich :) Trojita kontrola odhalila i nejmensi nedostatky, jako prach na lustru nebo papirek pod supletem. A hlavne quickly, netusil jsem, ze za pul hodiny dokazu s Jessicou uklidit 4 pokoje, ale muselo to jit, abychon to stihli do tea-time. Skutecne, cas 10:30AM je posvatny, i kdyz byla potopa ve sklepe a vsichni zastavovali vodu, i kdyz se pece cukrovi v troube a behem cajova ctvrthodinky by melo byt tak akorat hotove, na teatime se proste musi!
Ted si zrovna nemuzu vybavit,co se delo v patek vecer, pravdepodobne jsme se koukali na nejake filmy a povidali si, coz je nase oblibena staff zabava. Treba Naked Gun(Blazniva strela) je v originale opravdu zazitek :D
Vcera jsem si krasne pospal, vstaval jsem in fact az na obed. Protoze tu jeste nebyly zadne skupiny deti, bylo vsechno takove klidne a vetsina z nas mela volno. Daniel me vytahl zase na skaly, jeli jsme tam, co minule. Farmar, na jeho pozemcich splhame, si s nama pratelsky popovidal. Jesteze tak, byl to skutecne chlap jak hora, jen vzit do kazde ruky kravu... Lezeni se mi tentokrat libilo jeste vic, nez minule, uz jsem znal nektere pojmy, vedel jsem, jak se tie in a navic mi Daniel pulcil specialni climbing boots, takze jsem si v porovnani s botaskovym lezenim pripadal jako Spiderman (akorat misto te pavuciny tu bylo jen to jistici lano, ktere jsem tentokrat vyuzil docela netradicnim padem z naprosto jisteho uchytu). Naopak jsem zvladl jeden severe difficult previs, doted nevim, jak se mi to povedlo. Pocasi nebylo tak pekne, jako posledne, ale vyhled byl presto uzasny.
Kdyz jsme se vratili, v Barcaple uz byla ubytovavana nova skupina. Tentokrat je to netradicne skupina single maminek s detmi mezi 5 - 15 lety. Je to uplne nova a uzasna zkusenost, na jedne strane rozjivene deti, ktere se navzajem vubec neznaji, na druhe strane pratelske pani stredniho veku. A cela tahle skupina dneska hrala frisbee football. Zacalo to docela nevine, ja, Elisabet a Daniel jsme si hazeli diskem a par deti nam ho zkouselo vzit. Postupne tuto snahu Chris (instruktorka) korigovala nakonec jsme skoncili ve dvou tymech... Jeste nikdy jsem nevidel hrace si hru tak vychutnavat. Obdivoval jsem jak sestilete deti, ktere zalehavaly disk, tak maminky, ktere v suknich skakaly za talirem rybicky. Deti se v tom vazne vyzivaly a ke konci to obcas vypadalo jako skutecna hra. Par z meho tymu si dokonce pamatuje, kde je Ceska republika, kluci mi rikaji Nedved :) Musim nekam zahrabat kopacak, abych o tak prestizni prezdivku neprisel...
Jinak jsem dnesek stravil pomerne spolecensky. Matt a Perry me naucili par anglickych vtipu (nejlepsi je ten o pandovi :) , rozloucil jsem se s Jess a Sophie, pro ktere si prijeli rodice, a seznamil se letmo s rodici Cheri-Ann, kteri ji prileteli navstivit az z South Africa. Hanka me chvili zkousela naucit perspektivu pri kresleni (zkousim nakreslit Barcaple centrum, je to sice k poznani, ale zacinam mit dopal na ty vezicky a treti rozmer vubec :) Konecne jsem se na internetu sesel s rodinou, i kdyz jenom na atlas chatu. Chci vam vsem podekovat, ze na me myslite! Je to pro me skutecne dulezite, diky :)
Zbytek planu se presouva na muj dalsi volny weekend, coz bude az za dva tydny.
Mejte se krasne!
čtvrtek, července 08, 2004
Hard Day
Nechci sem psát až tak často, nestíhám pak spoustu dalších věcí, ale tenhle zážitek je opravdu docela drsný...
Včera dopoledne jsem měl Maintenance shift, je to vlastně údržba všeho druhu, zkrátka "co je potřeba". V současné době se team dělí na dvě obměňující se čtveřice: malování a zahrada. Já jsem v zahradě, což je poměrně náročná práce, ale je na vzduchu a přeje nám počasí (na počasí si v posledních dnech opravdu nemůžu stěžovat, a co víc, začínám přicházet na chuť těm osvěžujícím přeháňkám:) Včera večer jsem byl v kuchyni, což je o dost náročnější. Všechno musí být připraveno včas a přesně (už jsem psal o prostíracích kartičkách?) A stejně jako s počasím je tomu i s anglickým jídlem - dá se mu přijít na chuť. Je pravda, že jídlo tady v Barcaple je obecně považováno za výborné i mezi místními, takže to možná není statisticky významný vzorek, ale to je jedno, hlavně, že nám chutná. Například včera jsme měli puding - custard, vlastně jako dneska a většinu dní (docela příjemný zvyk), masovou roládu a bramborovou kaši se zeleninou a grave. Dneska byla hovězí pečeně, brambor a sheperds pie. A puding...
Dnešní dopoledne bylo pořádně otravné. Hlavně pro několik arů plevele, který jsem musel postříkat nějakým šíleným svinstvem (mezi domorodými obyvateli jsem vysledoval víru v kult všemocné chemie), několik hodin jsem se potil v ochranném oděvu s upocenýma brýlema na očích a šátkem přes nos (ten nebyl nutný, ale když jsem si přečetl obal...) a měl unikátní možnost obdivovat rozlehlost a rozmanitost celého areálu...
Po obědě jsem si na chvíli zdříml, na odpolední šichtu jsem dorazil pozdě sklidil fingovanou důtku. Nakládali jsme trávu na vozík připojený k traktůrku (quad - pěkně silná mašinka...) Lisa s ním chtěla zacouvat blíže k posekané trávě, já jsem ji ukazoval, jak daleko to má ještě ke srázu. Zastavila kousek od něj, natáhla se, aby zajistila brzdu, když v tom sebou traktor najednou cuknul a rozjel se. Přívěs sjel ze srázu a jeho váha nadzvedla traktoru zadná nápravu, traktor sjel dolů a převrátil se směrem vzhůru... Celé jsem to sledoval jako zpomalený film, zatímco vzduchem ještě letělo moje "Stop,STOP!" Lisa ležela v šoku na zemi, jen stihla natáhnout nohy před sebe, když na ní traktor, doposud jakoby zázrakem se vznášející, pomalu a těžce dolehl.
Já i Cheri-Ann jsme byli okamžitě u traktoru, přičemž já jsem Lisu vůbec neviděl, pouze jsem slyšel její sténání zpod traktoru. Vší silou jsem se snažil zmírnit tlak a působit jako protizávaží, pootočit vehiklem trochu do svahu, ale skoro vůbec to nešlo... Cherri-Ann běžela pro pomoc, Lisa zoufle křičela a já nemohl dělat skoro nic...
Celou přihodu jsem musel už několikrát vylíčit v angličtině, nejtěžší to bylo před policií, která okamžitě s ambulancí dorazila. To budu vyprávět, až se vrátím. Lisa už je zpátky z nemocnice, rentgen dopadl dobře, už jenom kulhá a bolí ji záda. Ale strach jsme měli obrovský. Proti lidské chybě jsou jakákoli bezpečnostní opatření bezmocná.
Zbytek dne už proběhl klidně, děti mají táborák a mz staff - personál se postupně seznamujeme (už jsem psal, jak bydlíme?) Trávení volného časo je tady naprosto svobodné, ovšem většinou jsme dostatečně unavení na to, abychom se zmohli na nějaké nápaditosti:)
Zítra ráno odjíždějí děti a tenhle weekend mám volný. Pokusím se sehnat někoho, kdo se mnou pojede na kole k moři. A taky vám napíšu pár mailů tam na východ. Kdyby si se mnou někdo chtěl popovídat jinak než přes mail/sms, můžeme se domluvit na nějaký chat, dejte vědět, večer je tu internet volný a víceméně zadara.
Ahoj a díky za maily a smsky, vždycky mě to moc potěší :)
Včera dopoledne jsem měl Maintenance shift, je to vlastně údržba všeho druhu, zkrátka "co je potřeba". V současné době se team dělí na dvě obměňující se čtveřice: malování a zahrada. Já jsem v zahradě, což je poměrně náročná práce, ale je na vzduchu a přeje nám počasí (na počasí si v posledních dnech opravdu nemůžu stěžovat, a co víc, začínám přicházet na chuť těm osvěžujícím přeháňkám:) Včera večer jsem byl v kuchyni, což je o dost náročnější. Všechno musí být připraveno včas a přesně (už jsem psal o prostíracích kartičkách?) A stejně jako s počasím je tomu i s anglickým jídlem - dá se mu přijít na chuť. Je pravda, že jídlo tady v Barcaple je obecně považováno za výborné i mezi místními, takže to možná není statisticky významný vzorek, ale to je jedno, hlavně, že nám chutná. Například včera jsme měli puding - custard, vlastně jako dneska a většinu dní (docela příjemný zvyk), masovou roládu a bramborovou kaši se zeleninou a grave. Dneska byla hovězí pečeně, brambor a sheperds pie. A puding...
Dnešní dopoledne bylo pořádně otravné. Hlavně pro několik arů plevele, který jsem musel postříkat nějakým šíleným svinstvem (mezi domorodými obyvateli jsem vysledoval víru v kult všemocné chemie), několik hodin jsem se potil v ochranném oděvu s upocenýma brýlema na očích a šátkem přes nos (ten nebyl nutný, ale když jsem si přečetl obal...) a měl unikátní možnost obdivovat rozlehlost a rozmanitost celého areálu...
Po obědě jsem si na chvíli zdříml, na odpolední šichtu jsem dorazil pozdě sklidil fingovanou důtku. Nakládali jsme trávu na vozík připojený k traktůrku (quad - pěkně silná mašinka...) Lisa s ním chtěla zacouvat blíže k posekané trávě, já jsem ji ukazoval, jak daleko to má ještě ke srázu. Zastavila kousek od něj, natáhla se, aby zajistila brzdu, když v tom sebou traktor najednou cuknul a rozjel se. Přívěs sjel ze srázu a jeho váha nadzvedla traktoru zadná nápravu, traktor sjel dolů a převrátil se směrem vzhůru... Celé jsem to sledoval jako zpomalený film, zatímco vzduchem ještě letělo moje "Stop,STOP!" Lisa ležela v šoku na zemi, jen stihla natáhnout nohy před sebe, když na ní traktor, doposud jakoby zázrakem se vznášející, pomalu a těžce dolehl.
Já i Cheri-Ann jsme byli okamžitě u traktoru, přičemž já jsem Lisu vůbec neviděl, pouze jsem slyšel její sténání zpod traktoru. Vší silou jsem se snažil zmírnit tlak a působit jako protizávaží, pootočit vehiklem trochu do svahu, ale skoro vůbec to nešlo... Cherri-Ann běžela pro pomoc, Lisa zoufle křičela a já nemohl dělat skoro nic...
Celou přihodu jsem musel už několikrát vylíčit v angličtině, nejtěžší to bylo před policií, která okamžitě s ambulancí dorazila. To budu vyprávět, až se vrátím. Lisa už je zpátky z nemocnice, rentgen dopadl dobře, už jenom kulhá a bolí ji záda. Ale strach jsme měli obrovský. Proti lidské chybě jsou jakákoli bezpečnostní opatření bezmocná.
Zbytek dne už proběhl klidně, děti mají táborák a mz staff - personál se postupně seznamujeme (už jsem psal, jak bydlíme?) Trávení volného časo je tady naprosto svobodné, ovšem většinou jsme dostatečně unavení na to, abychom se zmohli na nějaké nápaditosti:)
Zítra ráno odjíždějí děti a tenhle weekend mám volný. Pokusím se sehnat někoho, kdo se mnou pojede na kole k moři. A taky vám napíšu pár mailů tam na východ. Kdyby si se mnou někdo chtěl popovídat jinak než přes mail/sms, můžeme se domluvit na nějaký chat, dejte vědět, večer je tu internet volný a víceméně zadara.
Ahoj a díky za maily a smsky, vždycky mě to moc potěší :)
středa, července 07, 2004
View from the Top
Pred chvili jsme dorazili z akce, ktera mi opravdu vyrazila dech.
Ale to az po pomerne narocnem dni. Zacal jsem pracovat v sedm - pripravovali jsme nejnezdravejsi snidani, jakou si vubec muzete predstavit (klobasky, bramboracky, spagety a toasty). Uz nikdy se nenecham premluvit k tomu, abych do sebe tohle nacpal hned na zacatku dne. Dopoledne jsme pekli a pripravovali obed, ja mel na starost vecerni supper, protoze to byl muj prvni pokrm, ktery jsem delal uplne sam, vybrala mi Lis neco jednodussiho - YoYo cookies. Ale i tak s tim byla spousta prace. Na vsechno jsou tu karticky s navody, takze kdyz nevim, tak se vzdycky muzu podivat, jak dal. Nekdy je to uzitecne, jindy spis k smichu (Cleaning windows - checklist: window, cleaning spray, cloth :) Utreni kuchynske linky ma 6 (six) fazi!
Odpoledne jsem prospal, navecer jsem si sel trosku zabehat a prozkoumat okoli. A po veceri se staff rozdelil na ruzne aktivity - ja jsem si vybral climbing, kdy zase budu mit moznost lezt s profesionalnimi instruktory zadarmo? Asi po hodine jsme se dostali na misto, asi tak 4-6km od more. Skaly to nebyly vysoke, ale diky tomu, ze to bylo kousek od more, tak ta nase patrila k tem vyssim. Matt mi dal dukladne skoleni, upevnili jsme nahore anchors a ja splhal asi 10m steny se stredni az tezsi obtiznosti, zbytek byla easy. Na zacatecnika pry tak akorat. Uprostred bylo fakt zaludne misto, takova kapsa, ze ktere jsem nikam nedosahl. Matt me povzbuzoval, zespoda mi radil nejaky kolega, nakonec jsem asi po dvou vyuzitich jisteni vymrstil levou nohu do opravdu krkolomneho uhlu. "That's it, Pavel", zajasal Matt, ja se odrenyma a udrenyma rukama neudrzel a byl jsem zas na jisteni. Myslel jsem uz, ze to vzdam, ale prece jen jsem v sobe jeste nasel nejake sily, pravou nohu jsem dal trochu vys a levou zase malem vykloubil... a hele, ja jsem se posunul kousek nahoru! Sice visim, jak kdyby mi ta stena davala hobla, ale posun to je. Vyhoupl jsem se jak pytel brambor do nejakeho sedla nebo jaksetomutento a zachytil jsem si zase sve tri pevne body. Ani dal to nebyla hracka, ale kdyz jsem zvladl tohle, tak to uz proste musim dojet...a taky ze jo :)
Ten pocit, ze jsem prekonal sam sebe, byl daleko dulezitejsi, nez to, ze jsem vylezl na nejakou bezvyznamnou a technicky jednoduchou stenu. Zapadalo slunce. Dole na vsudypritomnych pastvninach bucely kravy. A jeden instruktor mi rekl, at se jdu podivat na vrchol (asi 3 min chuze).
Dokonaly okamzik existuje. Dneska jsem ho zazil. Stal jsem sam na vrcholku hory. Krasna obloha, zapadajici slunce vsechno podbarvilo do teplych barev, dokonce i na jihu vychazela z obzoru nacervenala zare. Zvlnene more se tahlo az k blednoucimu horizontu, ktery splyval s vetrem vymetenou oblohou. Vlny, ktere z dalky vypadaji jako nehybne ryhy, ktere si nekdo nakreslil do pisku. Kolem lesy jehlicnanu, keru a keriku, a samozrejme vecnezelene lany.
A ja.
(nebyl jsem sam, v tu chvili tam bylo vsichni, vsechno a nikdo, nic - zaroven)
Nadherny pocit. Trvalo to jen nekolik minut. Chvili jsem hltal tu krasu kolem, chvili zase zavrel oci, klekl si na kamen, zase si stoupnul, oprel se o jiny. Videl jsem na chvili veci tak, jak bych je chtel videt vzdycky. Vic uz psat nebudu, aspon zatim ne...
Zitra jsem v tymu maintenance, tzn. zahrad-niceni, a vecer mam zase tri hodky sluzbu v kuchyni. Takze uz musim jit spat:)
Good night!
P.S. Jsem vazne rad, ze jsem s sebou nemel nahore fotak :)
Ale to az po pomerne narocnem dni. Zacal jsem pracovat v sedm - pripravovali jsme nejnezdravejsi snidani, jakou si vubec muzete predstavit (klobasky, bramboracky, spagety a toasty). Uz nikdy se nenecham premluvit k tomu, abych do sebe tohle nacpal hned na zacatku dne. Dopoledne jsme pekli a pripravovali obed, ja mel na starost vecerni supper, protoze to byl muj prvni pokrm, ktery jsem delal uplne sam, vybrala mi Lis neco jednodussiho - YoYo cookies. Ale i tak s tim byla spousta prace. Na vsechno jsou tu karticky s navody, takze kdyz nevim, tak se vzdycky muzu podivat, jak dal. Nekdy je to uzitecne, jindy spis k smichu (Cleaning windows - checklist: window, cleaning spray, cloth :) Utreni kuchynske linky ma 6 (six) fazi!
Odpoledne jsem prospal, navecer jsem si sel trosku zabehat a prozkoumat okoli. A po veceri se staff rozdelil na ruzne aktivity - ja jsem si vybral climbing, kdy zase budu mit moznost lezt s profesionalnimi instruktory zadarmo? Asi po hodine jsme se dostali na misto, asi tak 4-6km od more. Skaly to nebyly vysoke, ale diky tomu, ze to bylo kousek od more, tak ta nase patrila k tem vyssim. Matt mi dal dukladne skoleni, upevnili jsme nahore anchors a ja splhal asi 10m steny se stredni az tezsi obtiznosti, zbytek byla easy. Na zacatecnika pry tak akorat. Uprostred bylo fakt zaludne misto, takova kapsa, ze ktere jsem nikam nedosahl. Matt me povzbuzoval, zespoda mi radil nejaky kolega, nakonec jsem asi po dvou vyuzitich jisteni vymrstil levou nohu do opravdu krkolomneho uhlu. "That's it, Pavel", zajasal Matt, ja se odrenyma a udrenyma rukama neudrzel a byl jsem zas na jisteni. Myslel jsem uz, ze to vzdam, ale prece jen jsem v sobe jeste nasel nejake sily, pravou nohu jsem dal trochu vys a levou zase malem vykloubil... a hele, ja jsem se posunul kousek nahoru! Sice visim, jak kdyby mi ta stena davala hobla, ale posun to je. Vyhoupl jsem se jak pytel brambor do nejakeho sedla nebo jaksetomutento a zachytil jsem si zase sve tri pevne body. Ani dal to nebyla hracka, ale kdyz jsem zvladl tohle, tak to uz proste musim dojet...a taky ze jo :)
Ten pocit, ze jsem prekonal sam sebe, byl daleko dulezitejsi, nez to, ze jsem vylezl na nejakou bezvyznamnou a technicky jednoduchou stenu. Zapadalo slunce. Dole na vsudypritomnych pastvninach bucely kravy. A jeden instruktor mi rekl, at se jdu podivat na vrchol (asi 3 min chuze).
Dokonaly okamzik existuje. Dneska jsem ho zazil. Stal jsem sam na vrcholku hory. Krasna obloha, zapadajici slunce vsechno podbarvilo do teplych barev, dokonce i na jihu vychazela z obzoru nacervenala zare. Zvlnene more se tahlo az k blednoucimu horizontu, ktery splyval s vetrem vymetenou oblohou. Vlny, ktere z dalky vypadaji jako nehybne ryhy, ktere si nekdo nakreslil do pisku. Kolem lesy jehlicnanu, keru a keriku, a samozrejme vecnezelene lany.
A ja.
(nebyl jsem sam, v tu chvili tam bylo vsichni, vsechno a nikdo, nic - zaroven)
Nadherny pocit. Trvalo to jen nekolik minut. Chvili jsem hltal tu krasu kolem, chvili zase zavrel oci, klekl si na kamen, zase si stoupnul, oprel se o jiny. Videl jsem na chvili veci tak, jak bych je chtel videt vzdycky. Vic uz psat nebudu, aspon zatim ne...
Zitra jsem v tymu maintenance, tzn. zahrad-niceni, a vecer mam zase tri hodky sluzbu v kuchyni. Takze uz musim jit spat:)
Good night!
P.S. Jsem vazne rad, ze jsem s sebou nemel nahore fotak :)
pondělí, července 05, 2004
Good news, everyone :)
Svuj prvni zapis do tohoto blogu posilam ze Skotska, kde pracuji v Aberntehy Trust centru pro outdoorove aktivity. Prave pred sesti hodinami nam prijely deti, takze tu az do ted bylo poradne rusno.
Mel jsem hned druhou smenu v kuchyni, takze jsem spolu s Cheri a Mattem ctyri hodiny pripravovali, roznaseli a uklizeli velmi zdravou veceri: Fish and Chips (ryba + hranolky) a cokoladovy dezert. Vubec to neni legrace, delat veceri pro vic jak 70 lidi. Kuchyn je ale spickove vybavena, vsude je cisto (a taky strasne horko, coz se muze v teto destive oblasti zdat priznive, ale neni to tak :) Vsude se dodrzuji prisne bezpecnostni predpisy. Tak treba vsechno vybaveni ma ruzne specificke barvy, podle toho, kde se muze pouzivat. Kazda pomucka se da do pradla nebo do mycky hned, jak se pouzije (tim myslim opravdu HNED, takze kdyz se neco rozlije, vezme se novy frote rucnik a za minutu uz je v kosi). Chirurgicky sal v Cechach vyzaduje nejspis mene hygieny nez kuchyn, kde se na rajcata a na salat pouzivaji cutting-board ruzne barvy... Nase shift byla narocna taky protoze nam jeden clovek chybel. Zitra zacinam taky v kuchyni, ale uz rano (K1 shift), nastesti s Hankou, ktera je tady uz mesic a je schopna mi vysvetlit vetsinu veci tak, abych tomu rozumel.
Budu muset mluvit pomaleji anglicky. Vsichni si totiz mysli, ze kdyz plynule mluvim, tak taky budu plynule reci rozumet. Ja si to teda mysel taky, nez jsem v autobuse z Londyna do Skotska vyrozumel, ze autobus ma poruchu podvozku, pulhodinu zpozdeni a cestujici si musi vyhledat nahradni spoj. Pritom ridic pouze unavenym cestujicim oznamoval, ze si za chvili udelame pulhodinovou pauzu na benzince... Skotsky prizvuk jsem si mohl krome mnoha jinych prilezitosti trenovat i v kine, videl jsem film Shrek 2. V londynskem Metru psali, ze je lepsi, nez jednicka, s tim bych az tak nesouhlasil (ale je pravda, ze na jednicku jsem trosicku zatizeny:) Kazdopadne je to perfektni podivana, vtipna grafika zustala, a az na ponekud prekombinovany zacatek (scenariste se museli vyporadat s prilis uzavrenym happy-endem prvni casti) jsem byl, jako vsichni kolem, nadsen. Obzvlast se mi libily narazky na jinem filmy, povedena je treba parodie Mission Impossible.
V poslednim tydnu jsem videl vic filmu, nez za posledni tri mesice. V autobue nam pousteli tri a kdyz jsem prijel, vsichni byli mimo centrum (prvni volny vikend po trech tydnech, co bych nechtel:), tak mi Szymon pustil The Whole Nine Yards. Pak se vratili dalsi lidi, oznamili mi, ze jdu v sobotu na Shreka 2, a pustili Shreka 1. Druhy den me postupne premluvily ruzne skupinky(moc prace jim to nedalo, prece se nejak musim seznamit s prostredim) na filmy Italian Job, Freaky Fridays a jeste jeden, uz nevim, co to bylo. Vcera vecer jsem spolu s Elisabeth a Sophy sjel po asi 80m dlouhe lanovce. Wow! Alepson vim, co ty deti ceka... Trochu jsme behem volneho vikendu taky sportovali, ale spis rekreacne (frisbee, softball), ted po sichte se nikomu nedivim, ze chteli vychutnat chvile klidu. A nesmim zapomenout na barbacue, to byla prijemna akce. celkove vzato se mi (nahodou) dostalo nejvrelejsiho mozneho privitani. Budu se snazit si to odpracovat. Takze se radsi uz pujdu vyspat, abych byl fit na zitrejsi K1-shift - priprava snidane a obeda.
P.S. Byl jsem v Londyne, docetl jsem Orweluv fantasticky 1984 a snazim se prijit na to, cim je Anglie tak jina... Ale to az priste.
Mejte se moc krasne, have fun!
United Kingdom
Great Briton
Scotland
Castle Douglas
Barcaple
Abernethy Trust
Mel jsem hned druhou smenu v kuchyni, takze jsem spolu s Cheri a Mattem ctyri hodiny pripravovali, roznaseli a uklizeli velmi zdravou veceri: Fish and Chips (ryba + hranolky) a cokoladovy dezert. Vubec to neni legrace, delat veceri pro vic jak 70 lidi. Kuchyn je ale spickove vybavena, vsude je cisto (a taky strasne horko, coz se muze v teto destive oblasti zdat priznive, ale neni to tak :) Vsude se dodrzuji prisne bezpecnostni predpisy. Tak treba vsechno vybaveni ma ruzne specificke barvy, podle toho, kde se muze pouzivat. Kazda pomucka se da do pradla nebo do mycky hned, jak se pouzije (tim myslim opravdu HNED, takze kdyz se neco rozlije, vezme se novy frote rucnik a za minutu uz je v kosi). Chirurgicky sal v Cechach vyzaduje nejspis mene hygieny nez kuchyn, kde se na rajcata a na salat pouzivaji cutting-board ruzne barvy... Nase shift byla narocna taky protoze nam jeden clovek chybel. Zitra zacinam taky v kuchyni, ale uz rano (K1 shift), nastesti s Hankou, ktera je tady uz mesic a je schopna mi vysvetlit vetsinu veci tak, abych tomu rozumel.
Budu muset mluvit pomaleji anglicky. Vsichni si totiz mysli, ze kdyz plynule mluvim, tak taky budu plynule reci rozumet. Ja si to teda mysel taky, nez jsem v autobuse z Londyna do Skotska vyrozumel, ze autobus ma poruchu podvozku, pulhodinu zpozdeni a cestujici si musi vyhledat nahradni spoj. Pritom ridic pouze unavenym cestujicim oznamoval, ze si za chvili udelame pulhodinovou pauzu na benzince... Skotsky prizvuk jsem si mohl krome mnoha jinych prilezitosti trenovat i v kine, videl jsem film Shrek 2. V londynskem Metru psali, ze je lepsi, nez jednicka, s tim bych az tak nesouhlasil (ale je pravda, ze na jednicku jsem trosicku zatizeny:) Kazdopadne je to perfektni podivana, vtipna grafika zustala, a az na ponekud prekombinovany zacatek (scenariste se museli vyporadat s prilis uzavrenym happy-endem prvni casti) jsem byl, jako vsichni kolem, nadsen. Obzvlast se mi libily narazky na jinem filmy, povedena je treba parodie Mission Impossible.
V poslednim tydnu jsem videl vic filmu, nez za posledni tri mesice. V autobue nam pousteli tri a kdyz jsem prijel, vsichni byli mimo centrum (prvni volny vikend po trech tydnech, co bych nechtel:), tak mi Szymon pustil The Whole Nine Yards. Pak se vratili dalsi lidi, oznamili mi, ze jdu v sobotu na Shreka 2, a pustili Shreka 1. Druhy den me postupne premluvily ruzne skupinky(moc prace jim to nedalo, prece se nejak musim seznamit s prostredim) na filmy Italian Job, Freaky Fridays a jeste jeden, uz nevim, co to bylo. Vcera vecer jsem spolu s Elisabeth a Sophy sjel po asi 80m dlouhe lanovce. Wow! Alepson vim, co ty deti ceka... Trochu jsme behem volneho vikendu taky sportovali, ale spis rekreacne (frisbee, softball), ted po sichte se nikomu nedivim, ze chteli vychutnat chvile klidu. A nesmim zapomenout na barbacue, to byla prijemna akce. celkove vzato se mi (nahodou) dostalo nejvrelejsiho mozneho privitani. Budu se snazit si to odpracovat. Takze se radsi uz pujdu vyspat, abych byl fit na zitrejsi K1-shift - priprava snidane a obeda.
P.S. Byl jsem v Londyne, docetl jsem Orweluv fantasticky 1984 a snazim se prijit na to, cim je Anglie tak jina... Ale to az priste.
Mejte se moc krasne, have fun!
United Kingdom
Great Briton
Scotland
Castle Douglas
Barcaple
Abernethy Trust
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
