View from the Top

Pred chvili jsme dorazili z akce, ktera mi opravdu vyrazila dech.

Ale to az po pomerne narocnem dni. Zacal jsem pracovat v sedm - pripravovali jsme nejnezdravejsi snidani, jakou si vubec muzete predstavit (klobasky, bramboracky, spagety a toasty). Uz nikdy se nenecham premluvit k tomu, abych do sebe tohle nacpal hned na zacatku dne. Dopoledne jsme pekli a pripravovali obed, ja mel na starost vecerni supper, protoze to byl muj prvni pokrm, ktery jsem delal uplne sam, vybrala mi Lis neco jednodussiho - YoYo cookies. Ale i tak s tim byla spousta prace. Na vsechno jsou tu karticky s navody, takze kdyz nevim, tak se vzdycky muzu podivat, jak dal. Nekdy je to uzitecne, jindy spis k smichu (Cleaning windows - checklist: window, cleaning spray, cloth :) Utreni kuchynske linky ma 6 (six) fazi!

Odpoledne jsem prospal, navecer jsem si sel trosku zabehat a prozkoumat okoli. A po veceri se staff rozdelil na ruzne aktivity - ja jsem si vybral climbing, kdy zase budu mit moznost lezt s profesionalnimi instruktory zadarmo? Asi po hodine jsme se dostali na misto, asi tak 4-6km od more. Skaly to nebyly vysoke, ale diky tomu, ze to bylo kousek od more, tak ta nase patrila k tem vyssim. Matt mi dal dukladne skoleni, upevnili jsme nahore anchors a ja splhal asi 10m steny se stredni az tezsi obtiznosti, zbytek byla easy. Na zacatecnika pry tak akorat. Uprostred bylo fakt zaludne misto, takova kapsa, ze ktere jsem nikam nedosahl. Matt me povzbuzoval, zespoda mi radil nejaky kolega, nakonec jsem asi po dvou vyuzitich jisteni vymrstil levou nohu do opravdu krkolomneho uhlu. "That's it, Pavel", zajasal Matt, ja se odrenyma a udrenyma rukama neudrzel a byl jsem zas na jisteni. Myslel jsem uz, ze to vzdam, ale prece jen jsem v sobe jeste nasel nejake sily, pravou nohu jsem dal trochu vys a levou zase malem vykloubil... a hele, ja jsem se posunul kousek nahoru! Sice visim, jak kdyby mi ta stena davala hobla, ale posun to je. Vyhoupl jsem se jak pytel brambor do nejakeho sedla nebo jaksetomutento a zachytil jsem si zase sve tri pevne body. Ani dal to nebyla hracka, ale kdyz jsem zvladl tohle, tak to uz proste musim dojet...a taky ze jo :)

Ten pocit, ze jsem prekonal sam sebe, byl daleko dulezitejsi, nez to, ze jsem vylezl na nejakou bezvyznamnou a technicky jednoduchou stenu. Zapadalo slunce. Dole na vsudypritomnych pastvninach bucely kravy. A jeden instruktor mi rekl, at se jdu podivat na vrchol (asi 3 min chuze).

Dokonaly okamzik existuje. Dneska jsem ho zazil. Stal jsem sam na vrcholku hory. Krasna obloha, zapadajici slunce vsechno podbarvilo do teplych barev, dokonce i na jihu vychazela z obzoru nacervenala zare. Zvlnene more se tahlo az k blednoucimu horizontu, ktery splyval s vetrem vymetenou oblohou. Vlny, ktere z dalky vypadaji jako nehybne ryhy, ktere si nekdo nakreslil do pisku. Kolem lesy jehlicnanu, keru a keriku, a samozrejme vecnezelene lany.
A ja.
(nebyl jsem sam, v tu chvili tam bylo vsichni, vsechno a nikdo, nic - zaroven)
Nadherny pocit. Trvalo to jen nekolik minut. Chvili jsem hltal tu krasu kolem, chvili zase zavrel oci, klekl si na kamen, zase si stoupnul, oprel se o jiny. Videl jsem na chvili veci tak, jak bych je chtel videt vzdycky. Vic uz psat nebudu, aspon zatim ne...

Zitra jsem v tymu maintenance, tzn. zahrad-niceni, a vecer mam zase tri hodky sluzbu v kuchyni. Takze uz musim jit spat:)
Good night!

P.S. Jsem vazne rad, ze jsem s sebou nemel nahore fotak :)