Week In Pictures

Mam za sebou treti tyden tady v Barcaple. Prace uz je beznou soucasti zivota a spoustu veci uz delam naprosto automaticky, ackoli jeste pred necelym mesicem to pro me byla naprosta novinka. Tak co vlastne budu psat? Jen se (ne)bojte, ja pro vas neco najdu...
Tenhle tyden jsme tu meli celkem samostatnou skupinu deti s vedoucimi, a jeste dve samostatne rodiny. Skupina 'Reality' si prakticky vsechno zarizovala sama a do centra se chodili akorat najist a vyspat. Ne ze by mi to vadilo, mel jsem aspon po vecerech vic casu, ale vrelost minuleho tydne, kdy za mnou deti chodily malem do pokoje (je to zakazano, kvuli Children Abuse Policy) mi docela chybela.

V pondeli dorazily z vychodu skvele  zpravy a v utery dokonce balicek. Zklamane publikum, ktere me povykem 'open it, open it' donutilo zasilku otevrit v jidelne jeste behem dopoledni prestavky, evidentne nechapalo, co na USB konektoru, nabijecce baterii a preji proti moucham vidim... Pro me to byly veci, ktere jsem tady nejvic postradal (diky, rodino:)
Takze konecne muzu fotit. Az doted jsem mel totiz fotek 'plny karty' a jen s litosti jsem se koukal za kralicky, kteri jako na potvoru prisli skoro az na terasu, asi aby se me zeptaly, proc jsem si nenabil baterky. Kralicci jsou jedna z veci, ktera nam vyrazne signalizuje, jak moc jsme tady v prirode.

Minuly tyden se take docela obmenilo slozeni staff teamu. Prijel Chris a James, kteri jsou mi novi room-mates. Prijela Liza (Elisabeth je godknowswhy podezrele oblibene jmeno, mame jich tu uz asi 5), ktera coby fotbalistka a byvala basketbalistka trochu ozivila zdejsi line traveni volneho casu. A vcera, kdyz jsme byli u Matta a Richarda v byte na filmu 'Starsky and Hutch' jsme meli konecne moznost trochu poznat i Melissu a Rene. Na navstevu prijeli take Vojtek s manzelkou, byvali clenove teamu.

Muj room-mate Chris se ukazal nejen jako profesionalni cistic oken (vedeli jste, ze cisteni okna ma asi sest fazi a vase schopnost se pozna podle sucheho hadru cislo tri? :) Jako jeden z mala je ochoten travit se mnou cas vysvetlovanim zaludnosti anglickeho jazyka, slangu, gramatickych chytacku a podobne. A je pri tom docela legrace. Psal jsem uz, jak si tady jako nejaky zvedavy stoural za schovivave zvedavosti okoli pisu kazde slovicko, na ktere narazim? Tak uz jich mam asi tri stovky. Samozrejme pasivne...

Krome toho, ze jsem si asi po roce poradne zahral street-basketball, dostal jsem se po trech tydnech konecne i na kolo. Bike store je pro nas otevren prakticky bez omezeni, bohuzel, pres veskerou bezpecnostni peci, ktera se jinak vynaklada na vsechno kolem, se tu neda sehnat svetlo na kolo... Coz je vecicka, ktera by se mi pri foceni zapadu slunce docela hodila. V patek jsem jel fotit poprve. Vzal jsem to smerem nahoru a trosku jsem precenil sve moznosti, se slunickem jsem se na kopci minul o par desitek minut. Patecni fotky tedy ohromi spise svou kvantitou - chtel jsem zaplatit kazdou kapku potu, kterou me ten vystup stal. Dolu jsem jel ve tme, ale nastesti jsem nemel moc na vyber, kam odbocit :)

Vcera jsem se vydal na dlouho pripravovany vylet smerem k mori. Vybavu jsem mel na celodenni vylet, pripravenou uz dopredu... Bohu(zel/dik) jsem se vzbudil az v pul dvanacte. Vyrazil jsem kratce po jedne hodine, ale aspon me Hanka doprovodila do Kucubright (nejsem si jist spellingem), coz je nejblizsi mestecko. Kazdou chvili jsem se musel ujistovat, ze opravdu jedu na spravne strane, coz je tady leva. Ale jak je to s prednostmi? Nevim... Daval jsem prednost radsi vsude, pokud jsem si vzslovene nebyl jist svym right of way. A nebo jsem zastavil a predstiral, ze fotim... Kdyz jsem dojel do mesta poridil par fotek (nepovedenych), vydal jsem se smerem k mori. To se predemnou otevrelo pomerne necekane uz asi po dvou minutach, ale byl to jen zaliv, kde se nedalo koupat, vsude byly naplaveniny a mraky spise nez slunce slibovaly poradnou sprchu. Ted me zpetne napada, ze me mohly potkat tri veci - mohlo zacit prset OR jsem mohl zabloudit OR se mi mohly vybit baterky. Ale misto toho zacalo prset AND zabloudil jsem AND se vybily baterky. To me zmohlo a tak jsem se vydal po skutecne venkovske ceste zpatky naprosto nehoraznym lijakem. Spravila to az horka bramborova polevka v krasne restauracce s cenami vysoko nad cesky standart. Aspon jsem se vratil driv do Barcaple a mohl proflakat zbytek vecera u Matta a Richarda...

Dneska prijela Ilona, dalsi Brianuv prispevek do Barcaploveho dobrovolnickeho fondu :) Uz jsme tri, kdo rozumime nasi tajne reci, ostatni uz z toho zacinaji byt nervozni a uci se alespon zaklady naseho snadneho jazyka. Ilona ma stesti, ze uz tu ma Hanku a me, snad ji budeme neco platni. Dneska jsme s Ilonou jeli fotit zapad slunce, ktery mi tentokrat konecne neunikl. Pokusim se fotky co nejdriv nekde publikovat, uz mi tu pretekaji z disku na disk... Kdybyste mel nekdo nejaky napad, napiste nebo pridejte komentar, diky!

 
Zitra me ceka Housekeeping cely den, po prijemnem weekendu off to bude zase napor, ale ja to musim zvladnout. Nestiham tisic a jednu vec, uz si delam seznam, co musim doma dohnat. TV mam dost na zbytek roku, a to se jeste docela snazim to omezit, jak jen to jde. Asi je to vyrazna soucast zdejsi kultury (vida, to je hezka vymluva:) Precetl jsem posledni kapitolu Capkovych Anglickych listu, spoustu veci dokazalo nejakych tech sedmdesat let zmenit, ale mnohe z toho zustava. Anglie ma zkratka sve tradice, ktere jsou hluboce zakorenene a delaji tenhle ostrov tim, cim je. To by vydalo na samotnou knizku. Moje pozorovani si takove ambice neklade, jen bych o tom rad nekdy trochu poradne popremyslel. Rozdil je totiz velmi patrny, ale neni snadne vystopovat, odkud prameni a v cem spociva. V lidech? V kulture? V prostredi? V humoru? V jidle? Jen pockej, ja te najdu, Spirit of Barcaple! :)

Moje kresleni pokracuje bidne, ale nejake pokroky v perspektive poznat jsou. Domy uz nepadaji, jen maji letajici strechy a misto zdi rozsypane mraveniste... Rich mi ukazoval nektere ze svych maleb - genialne jednoduche. Pozadi tvori obloha zapadajiciho slunce, je to vlastne prechod mezi tmave oranzovou nahore a svetle zlutou dole. Krajina je vlastne jednolita cernocerna silueta, do detailu provedena. Namet je vzdy podobny - zricenina hradu nebo podobna stavba. Moc krasne, originalni a podle slov autora nezabere vic jak dve hodiny. Jenze za temito dvema hodinami je nekolik let praxe, dodavam za skromneho autora ja.

Cekaji me posledni dva tydny. Ten posledni bude v Barcaple tabor. Tema jsme jeste definitivne nestanovili, ale vybirame mezi Olympic Games a Finding Nemo. Kazdopadne se mame nac tesit, z naseho brainstorming vzeslo krome nekolika blaznivych napadu i nekoli zivotaschopnych myslenek, ktere by mohly promenit tohle misto v... no nechme se prekvapit, zda se ocitneme v koloseu nebo v zaludku velryby:)

Dekuju taky vsem vam, kdo jste si nasli cas a poslali smsku nebo mail, moc me to vzdycky potesi :-D

Mejte se fine!